Bioekonomika
Bioekonomika pro školy je cenným projektem, který přispívá k rozvoji inovativních vzdělávacích metod a umožňuje žákům základních škol aktivní zapojení do udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí.
Projekt byl od srpna 2022 do ledna 2024 realizován ve spolupráci mezi Českou zemědělskou univerzitou (Lesy ČZU a Fakultou lesnickou a dřevařskou ČZU), ZŠ Pečky, Institutem profesního rozvoje a norským partnerem The Forestry Extension Institute. Cílem projektu byla podpora rozvoje a sdílení inovativních metod a příkladů dobré praxe ve vzdělávání žáků základních škol v oblasti udržitelného lesnictví a pochopení principů lesní bioekonomiky.
V rámci tohoto projektu vznikly 4 výukové moduly obsahující 60 různých aktivit, které mohou využít pedagogové při výuce na základních školách.
Kde se vlastně vzala bioekonomika?
Problematika bioekonomiky má poměrně krátký historický vývoj. Nakládání s omezenými zdroji bylo sice řešeno již v 19. století, problematika přírodních zdrojů jako součásti přírodních statků však byla definována a formulována do politik až v 70. letech 20. století. Vládní strategie zaměřené konkrétně na bioekonomiku se vytvářely až v posledních 10 letech.
Čím se zabývá bioekonomika?
„Bioekonomika jako obor se zabývá výrobou obnovitelných biologických zdrojů a jejich přeměnou na životně důležité výrobky od potravin a krmiv k výrobkům založeným na bioproduktu a bioenergii. Bioekonomika si klade za cíl být službou společnosti, lidstvu a potažmo celé planetě, odpovědně vykonávanou za účelem zlepšení kvality života. Primárním cílem bioekonomiky je snížit spotřebu neobnovitelných zdrojů a zvýšit spotřebu obnovitelných přírodních zdrojů.“
Co je lesní bioekonomika?
Lesy nejsou továrna na dřevo, jejich přínos pro krajinu a společnost je mnohem komplexnější. Lesní bioekonomika se zabývá tím, jak efektivně a zároveň udržitelně využívat všechny přírodní zdroje, které les společnosti poskytuje. A to vše za využití inovací, nových výrobních postupů a moderních technologií.
Co patří do lesní bioekonomiky?
Lesy hrají klíčovou roli při přechodu k bioekonomice tím, že poskytují biomasu jako náhradu za fosilní materiály. Lesnictví je tedy jedním z pilířů bioekonomiky, neboť ve srovnání s jinými zdroji biomasy mají lesy výhodu velkého produkčního potenciálu bez ohrožení životního prostředí. Existuje řada sociálně-ekonomických a environmentálních služeb lesů, které přispívají k podpoře biologické rozmanitosti, zmírnění změny klimatu, zabránění erozi půdy, zajištění kvality vody, snížení rizika povodní a záplav, poskytování rekreačních služeb, myslivosti a celé řady produkčních tržních služeb. Při zohlednění celého lesnicko-dřevařského sektoru se týká bioekonomika nejen lesních ekosystémů, biomasy a surových materiálů, ale i odvětví primárního zpracování (celulóza, bioenergetika, zpracování dříví) a sekundárního zpracování (biorafinérie, biopolymery apod.) Stěžejní důraz je kladen na využití obnovitelné suroviny, v lesní bioekonomice zejména dřeva, inovativním způsobem. S tím souvisí nejen problematika současného využívání biomasy, ale i hledání cest, jak zužitkovat, zpracovat a lépe využít biomasu i v nových produktech. Lesní hospodářství je producentem celé řady ekosystémových služeb, ne všechny jsou však považovány za součást bioekonomiky, nicméně všechny jsou společností vyžadovány. Lesní bioekonomika využívá dřevoprodukční a nedřevoprodukční (např. bobuloviny a houby) ekosystémové služby a jiné produkty než dřevo získané z lesů nebo lesní biomasy. Souběžně s tím však musí být produkovány i ostatní ekosystémové služby lesa.
Ekosystémové služby lesa
Ekosystémy přispívají k blahu lidí prostřednictvím služeb, které poskytují, přičemž z ekosystémů těží především společnost jako celek. Termín ekosystémové služby zpopularizovali zejména ekologové, kteří uznávali hodnotu přírodních procesů a produktů a jejich vnitřní význam pro zlepšení lidského blahobytu. Ekosystémové služby lze popsat v různých prostorových a časových měřítcích a jejich příjem lidmi je velmi závislý na vnímání a hodnotách, které jsou převážně utvářeny jejich kulturním kontextem. Zdravé a fungující ekosystémy hrají důležitou roli při zmírňování znečištění, udržování biologické rozmanitosti a zlepšování celkového globálního „zdraví“. Ekosystémové služby lesa jsou přínosy podmíněné existencí lesa spolu s jeho funkcemi a jeho obhospodařováním. Přínosy je možné obecně rozdělit na ekonomické přínosy pro vlastníka lesa a přínosy pro společnost.
Ekosystémové služby lesa můžeme proto dělit na:
- produkční (dřevoprodukční; chov zvěře a myslivost; lesní plodiny, med, léčivé byliny,houby aj.)
- mimoprodukční (půdoochranné – eroze půdy, depozice erodované půdy; hydrické -maximální a minimální průtoky, kvalita vody ve vodních zdrojích; vzduchoochranné – vliv na kvalitu vzduchu, klima, vázání CO2, NOx; zdravotně – hygienické – rekreační azdravotní; kulturně-naučné – přírodoochranné, výchovné, vědecké, institucionální.)